Září 2008

My family... část druhá

12. září 2008 v 17:26 Vzkazy ode mně pro vás
My family... část druhá
Můj srdcový přítel Pavlík
Kdo navštěvuje můj blog od počátku,tak tohoto človíčka zná a myslím že mnozí ho znají i osobně. Myslím že i dneska si mnozí z vás rádi vzpomenou na období,kdy bylo otevřen bar Akvárium. Pro vás to byl jen bar,ale pro mě domov. Mnozí si mohli myslet,že jsem alkoholik proto denně vysedávám v baru a utahovali si ze mně že z toho neustálého vysedávání mi narostou ploutve a přidám se k rybičkám v akváriu..Hmm..Klidně jste se mohli myslet co chtěli a mít narážky na cokoliv,já když něco chci tak nedám na hloupé poznámky ostatních..já jsem si z toho nic nedělala,protože jsem věděla co tam mám a co chci. Domov a touha po tom aby se ten človíček za barem stal mým přítelem. Cesta k jeho srdci a k jeho osůbce byla trnitá a složitá a byla to pro mě určitá výzva. V podstatě je to rok co se známe..Čas letí,časy se mění a náš vztah je pevný,hluboký a přátelský. Jak vzniklo,že považujeme jeden druhého za svou rodinu? No ze dne na den to nebylo. Pája není člověk,který si pustí každého tak blízko k tělu natož k srdci. Byla jsem mu neustále nablízku,strávili jsem spolu hodně chvil v soukromí a to si myslím byl základ postavení pilíře přátelství. Vše s ním bylo jiné,vše jsem probírali jen mezi čtyřma očima a tím pádem jsme se poznali lépe a rychleji. Poznali jsem,že můžeme jeden druhému důvěřovat a svěřovat se ze vším bez výhrad a bez ostychu.
Zažili jsme i krušné chvíle,které nás spojili jednou pro vždy.Vždy jsem při něm stála a budu dál,vždy jsem mu ráda pomohla a pomůžu i teď třeba o půlnoci a ráda mu dělám radost. Vážím si ho jako člověka,vážím si toho co pro mě dělá a vážím si jeho upřímnosti,která není vždy příjemná. To co mi řekne Pája do očí,se do té doby nikdo neodvážil a když odvážil,tak to dopadlo špatně,já jsem v tu chvíli byla hluchá. Pája vyslechnu,proč má ten respekt a úctu? Patří přece do mé rodiny…a taky jeho rady jsou k nezaplacení.Naučila jsem se od něho hodně věcí,které se mi v životě budou hodit. U něho hluchá nechci být,myslí to se mnou dobře a navíc má ve všem pravdu..Je to tak..má..Je na čase to přiznat a uznat své chyby a poučit se z nich a začít s tím něco dělat. Je to můj rádce a přítel za kterého dám ruku do ohně. Je mou oporou a vděčím mu za hodně. Rodina je pro něho vše a já jsem ráda,že do jeho rodiny patřím,protože ví co je přátelství,že to není jen slovo. Přátelství je dar,dávat i brát..to opravdu umí a já mu za to moc děkuji!!!!! U něho, u Davči ani u Mártyho o kterém bude další článek slovo děkuji je málo hodně málo.
Jsou to nejdůležitější lidi,které mám a nechci je ztratit,protože pak se vytratilo i kus mně. Oni mi dali kus sebe a já každému dala kus sebe..Tito lidé by měli postupně poznávat a otevírat mé 13 komnaty..Já mám dvě jednu jsem už pomalu s nimi začala probírat a bude trvat než ji dokončím a na otevření té druhé,která je hodně hluboko zakopána a nikdo o ni nevěděl bude sice trvat. No ale vím,že tito lidé počkají,nikam nespěchají a netlačí na mně,tím to je pro mě snadnější si srovnat vše v hlavě a pak jim to servírovat po kouskách..Na vše je čas,že Pájo?.. Kdybych si mohla přát a vím že můžu a uvidí se zda je to splnitelné,tak asi to abychom spolu strávili vánoce..více dodávat nebudu..Platí to pro tebe Pájo,pro Davču a samozřejmě pro Mártyho. Vím,že to až tak nemožné přání není,zvlášť když jsem se už o tom bavili. Uvidíme,ale Pájo víš co by to pro mě znamenalo.. Mimochodem mně překvapuješ svými nápady čím dále víc a já jsem ráda,že jsem to nevzdala a bojovala a vyhrála. Zní to blbě,ale ty mi rozumíš… Mám Tě moc moc moc ráda!!!
Děkuji příteli..:-*** Tvůj Tamík

My family ... část první

9. září 2008 v 16:20 Vzkazy ode mně pro vás
Můj malý zázrak Davča aneb brácha na plný úvazek
Připadá mi to jako celá věčnost, kdy jsem poznala tohoto človíčka..Nechce se mi ani věřit že to jsou necelé 4 měsíce co jsme si začali psát a více se seznamovat. Za tu dobu se toho stalo totiž tolik,že se mi chvílemi zdálo že to byl sen z kterého se mi nechtělo probouzet. Naštěstí to sen není protože i nadále je mezi námi něco co se nedá ani slovy popsat. Dalo by se to nazvat bratrosesterské pouto,které je hodně pevné a je den ode dne pevnější. Už vám jedna věta změnila život? Mi ano.. S tímto človíčkem na 100% ano. Přijde vám to přitažené za vlasy? No když tohle píšu,tak si taky říkám že to ani není možné..No je ..Davča je toho živým důkazem. Po té osudové větě,kterou nenapíšu už to mělo tak rychlý a neuvěřitelný spád, který se děje jen v pohádkách. Jsme spolu denně..Když ne osobně,tak alespoň si napíšeme či zavoláme. Rozhodně když máme možnost spolu být,tak věnujeme jeden druhému veškerý svůj volný čas.Chodíme do kina, rádi se procházíme a pořád si máme co říct.Důvodem je taky vzájemná maximální důvěra,nemáme před sebou tajnosti. No spíš já vím hodně na něho protože o sobě mluví,já ne.Nerada o sobě mluvím,takže když se nezeptá neví to,tohle platí pro všechny.
Slovo brácha jsem už nedala do uvozovek protože on mým bráchou je a chová se ke mně jako ke své ségře. Jednoduše patří do mé rodiny. Než jsme ho poznala,tak pár kamarádů jsem takto oslovovala a oni mně taky,ale až s Dádou to slovo má význam. Plný úvazek? No ono není až tak jednoduché být v mé blízkosti denně,snášet mé nálady a jiné mé neduhy. Nejsem dokonalá,ale je to jeden z mála lidí kteří mají opravdový zájem mně poznat a porozumět mi. To je ten základ-chtít..mít o mně vážný zájem..Je pravda,že taky musím chtít já se otevřít a ukázat jaká jsem. Dáda si to za tu snahu zaslouží. V čem se tolik snaží?..ve všem!..Nepřeháním..Snaží se o to aby byla pořád nějaká zábava, aby se něco dělo. Je mi s ním víc než dobře protože nuda opravdu nehrozí,on přímo srší nápady a má téměř vždy skvělou náladu, která je nakažlivá.Je to fajn,protože já když se blbě vyspím nebo prostě tu náladu nemám,tak během chvilky zapomenu že mi něco bylo. Nenechá mně na pokoji,nenechá mně rozčilovat se,vždy mi spraví náladu a ví jak na mně když se semnou nedá mluvit. Klobouk dolů,to neumí každý. Je hodně trpělivý, takhle trpělivého člověka jsem ještě nepotkala,Vše řeší s ledovým až mrazivým klidem.
Už vícekrát jsem psala,že mi něco nebo někdo změnil život . Davča je jeden z největších zlomů v mém životě,změnu kterou procházím s ním jsem potřebovala,a on je mým velkým motorem abych ji dotáhla do konce. Maximálně mi v ní pomáhá, je to o tom,že nejen že o tom mluví ale i to dělá. Trochu tímto odhaluje mé druhé já a myslím,že se mu to podaří..Proč mu tak věřím? Opět činy a taky to chci já. Vzájemná tolerance a respekt je základ našeho vztahu,který nikdo nechápe. My ani nepotřebujeme aby to někdo chápal. Bude to co teď napíšu znít tvrdě,ale napíšu to jak to je. Myslete si co chcete,já na něho nedám dopustit. Suďte ho dál,buďte dál povrchní a dál uvidíte jen tu image kterou má. Dál ho mějte za co chcete. Rozmlouvat vám to už nebudu,nemá to smysl. Mějte narážky jak na něho že je to či ono a na mně že ho miluji a bůhví co..Říkejte si co chcete a myslete si co chcete..My se nedáme!! Nerozdělíte nás ničím..Máme všechno vyříkané a to pouto si přetrhat nenecháme.
Hodně pro mě znamená a když se vám uleví,tak jo..miluju ho..jako svého brášku jako svou rodinu..ale na tom nic špatného není..A jen tak mimochodem slovo miluju tě může mít mnoho významů..My si to dokážeme napsat navzájem i si to říct do očí…Takže buďte blond, nezáviďte a nestarejte se o vztahy druhých lidí. Řešte si ty svoje.
Až potkáte člověka,který vám snese modré z nebe jen abyste byli šťastní tak pochopíte že stojí za to bojovat,stojí za to žít a ukážete všem co ve vás je..
Tak hodně štěstí v hledání..Snad i vy najdete takto spřízněnou duši.
Děkuji bráško za Tebe!! Zbožňuji Tě!!!!!!!!!!!!!! Angel! Kiss!!! LOVE…

We are family

8. září 2008 v 18:53 Vzkazy ode mně pro vás
Nazdárek milášci...
tradáááá..představuju vám novou galerii obrázků s názvem My Family... Moje rodiče ani nikoho takového zde nenajdete..to nehrozí.. Každopádně prozradím kdo je mému srdci nejnejnejbližší a koho beru jako svou rodinu--je to vzájemné - to je důležité napsat...Tito lidé mně rovněž berou do své rodiny. Jsou to lidé,kteří patřili mezi andílky a jsou samozřejmě jimi i nadále, ale už máme toho za sebou víc než dost,máme téměř "vztahy",kterým rozumíme jen my.
Seznamte se s těmi nej nej poklady,které v současné době mám. Koukněte..tohle jsou téměř dokonalí lidé, kteří se andílkami narodili. Za tyhle lidi bych i dýchala.. Znáte je z fotek i z mého psaní a samozřejmě někteří z vás ï osobně. Ať máte takovou či takovou zkušenost,tak já na ně nedám dopustit. Je to čistě můj názor!!! Má zkušenost, můj pocit...Tito lidé jsou se mnou v dobrém a hlavně ve zlém. Pomáhají mi,tahají mně z bahna které si ne vždy udělám sama. Mají mně rádi takovou jaká jsem..Vím, že to není se mnou jednouché..kecám je,stačí chtít mi porozumět a být se mnou v častém kontaktu. Tihle lidi mi otevřeli oči a nemažou mi med kolem pusy,ví co si můžou dovolit a není toho málo. Jejich upřímnost je někdy až nepříjemná,ale to je realita. To je život. LiVE. Hodně jsem s nimi zažila a nezáleží na době kterou jsme zažili,ale co jsme zažili. Není toho málo a moc pro mně tito lidi znamenají. Slovo rodina mi bylo cizí,díky těmto lidem vím co je. Držíme při sobě,táhneme za jeden provaz,neděláme si podrazy a vím že jim mohu zavolat i o půlnoci. To je rodina.. Splnili mi spoustu snů a přání..Jsou to moji mega milášci..
Články budou 4 protože každý z nich si zaslouží svůj..
Mějte se ..
pa
Tami